SMART 2021

Jeden z mých izraelských šéfů, ke kterému jsem vzhlížel na počátku své kariéry, mi řekl: „Když přestáváš vidět logiku, sleduj peníze“.  Neplatil mě kdovíjak dobře, ale byl to geniální mentor a jeho vliv a zkušenosti bych dnes opravdu nerad postrádal.

Díky němu jsem přečetl ty správné knihy. Naučil mě při dosahování cílů používat metodu SMART, mít specifický, měřitelný, dosažitelný, realistický a časově rozlišený plán.
Naučil mě kromě jiného nechat zdvořile protějšek vyžvanit, ale neztratit při tom stopu a nedat na kecy.  

S jeho radou „sleduj peníze“ jsem přežil divoké devadesátky, zlatý věk příjezdové turistiky, její pokles, světovou ekonomickou krizi, recesi i následný růst. Pomohla mi pokaždé rozklíčovat popudy a zájmy šéfů, kolegů, později jako podnikateli i zájmy obchodních partnerů, klientů, konkurence a politiků.
Ty nejušlechtilejší motivy ale i nejnižší pohnutky. 
 
Mimochodem víte o tom, že Izrael je země, kde je poměr krachujících firem do dvou let od založení k firmám úspěšným opačný, než ve zbytku světa? Je to země, která nedisponuje žádnými nerosty.

Půdu má neúrodnou, je obklopena nepřáteli a od doby vzniku neustále ve válečném stavu.

Přesto má nejúspěšnější start-upy. Čím to může být?

Možná jedinečnou kombinací inovativního myšlení, drzosti a podnikatelského elánu.

V Izraeli tomu říkají „chucpe“ a to prý je lehce podobné našemu „mít pod čepicí“. A já si myslím, že to právě mají Češi a Izraelci společné.

Schopnost improvizovat a neustále hledat způsob. Schází nám drzost. Alespoň tak jsem dosud vnímal české podnikatele já. 
 
Podmínkou úspěchu v podnikání je ovšem vědět, jakou že hru to hrajeme. Jaká zákonná pravidla hry nás čekají za týden, za měsíc, za rok. I ty nejhorší podmínky vždycky podnikatelé zvládnou, protože jdou do podnikání s vizí. Jsou zvyklí se přizpůsobovat.  

Letos jsme však obětí chaotických, necitlivých a neodborných zásahů vlády, protichůdných nařízení, která se mění zde dne na den.

Je to jak šílená jízda, kdy se za volantem střídá, kdo se zrovna namane a jen styl jízdy má společný. Brzda plyn.

Zavírání podniků, otevírání a opět zavírání. Ale hoteliéři a hospodští nejsou horšími podnikateli, než továrníci a mají svobodné právo podnikat.

Za tu svobodu odvádějí státu daně a kdokoliv jim stát omezí podnikání, musí zaplatit plnou náhradu. Pokud to neudělá, nesmí jim vyhrožovat vězeňskou vazbou, když budou odmítat uzavřít provozovny bez náhrady.

Zajímalo by mě, jak by to vypadlo, kdyby takový přístup vláda uplatnila třeba na automobilky nebo stavebnictví a za neuposlechnutí pohrozila generálnímu řediteli Škodovky nebo Hyundai 48hodinovou vazbou.
 
Kdyby premiér tak, jako řídí svou zemi, řídil svůj holding, přišel by dávno na buben.
Vlna čínské chřipky se nevyhnula žádné ze zemí, nikde není situace ideální, ale u nás vládne nekoncepční chaos.
V pondělí vláda zakáže prodej pití s sebou, ve středu ti samí lidé uznají chybu a ve čtvrtek zakážou prodej i uvnitř. A ten samý den vláda oznámí, že to změní, aby v pátek povolila prodej a konzumaci pití uvnitř, ale zakázala kávu a čaj s sebou.

Uvědomuje si někdo z těch lidí, že každé jejich rozhodnutí má dopad na práci stovek tisíc zaměstnanců, na jejich životy a že to, co dělají, je nezodpovědné?  Vláda uzavře restaurace bez jediného důkazu, že by se v nich někdo nakazil a po měsíci je zase otevře, aby pak za dva dny oznámila omezení otevírací doby.

Dvě třetiny příjmu restaurací jsou většinou z večeří. Nakoupit suroviny a zboží pro znovuotevření průměrné restaurace, aby takové večeře mohla podávat, představuje pro provozovatele obtelefonovat tak stovku dodavatelů a utratit třeba i půl milionu.

Ten, kdo se nechal unést rozhodnutím vlády v pondělí a s radostí konečně nakoupil, pokud na to ještě měl, může ve čtvrtek své zásoby odepsat.

Hosty, kteří by mu večerní útraty zaplatili, teď hospodský obsloužit nesmí.
A co je nejhorší, netuší, co nebude smět za týden. Hoteliér nebo hospodský není frustrován proto, že by se nedokázal přizpůsobit nenadálé situaci, ale že prostě nedostane náhradu.

Vánoce a konec roku je třeba pro horské hotely období, ve kterém vytvoří rezervu, ze které žijí ve slabších měsících bez sněhu.
 
Druhé prosincové pondělí jsem byl v hotelu v Olomouckém kraji, v jeho prostorné a čisté restauraci lidé s rouškami odnášeli jídla ke stolům, od kterých personál s rouškami sklízel použité nádobí.

Mezi stoly jsou třímetrové rozestupy a ve srovnání s nedalekým supermarketem má člověk mnohem větší prostor. My v hotelu či restauraci opravdu nemáme problém zpřísnit hygienické standardy během jednoho dne.

Troufám si tvrdit, že to zvládneme dokonce lépe než v leckteré továrně či montovně.
​
Hotely i restaurace zavedly bezkontaktní objednávky a placení už na jaře. V témže hotelu mně a investorům ředitel prezentoval svědomitě připravené krizové plány, aby mu po tiskovce vlády za dvě hodiny byly úplně k ničemu. Zbytečná práce a další ztráty, způsobené vládou.

Druhý den jsem na jiném místě pomáhal majiteli řešit téměř bezvýchodnou situaci rodinného podniku, který dodnes nedostal vyplacenou náhradu z první vlny, kdy se mohl z oken zavřené restaurace dívat na kolem jezdící plné tramvaje.

Dnes jsem v Praze v hotelu hovořil se zaměstnanci vysoce hodnocené restaurace, kteří vyzkoušeli prodej přes okénko, rozvoz, e-shop, ale nedokážou do nekonečna ze dne na den měnit formu a dobu provozu, a tak chodí po brigádách, jezdí po Praze jako kurýři a uvažují, že obor, který mají rádi, opustí, protože stávající situace už je pro ně dlouhodobě neudržitelná. 
 
Přitom hotely a restaurace mají EET, vláda má přehled o každé utržené koruně v minulém roce, takže klíč k vyplacení náhrad, nejméně 60% loňských tržeb vláda má a může jej automaticky ihned využít.
 
Trápí mě, že vláda a cestovní ruch nenachází společnou řeč. Trápí mě, že cestovní ruch nemá ministra a že nemá ani zákon. 
Trápí mě, že služby jsou pro vládu méněcenné.
Trápí mě, že pohostinství absolutně nemá zastání. 
Trápí mě, že nám vládnou amatéři, jejichž činy postrádají logiku. 

Když se začnu řídit radou Jefraima Abramowitze, kterou jsem od něj dostal téměř před 30 lety, rezignuji na logiku a začnu sledovat peníze, nemohu se zbavit podezření na státem řízený bankrot celého odvětví byznysu.

Kdo pak asi od současných majitelů a provozovatelů koupí ty zbědované hotely? Nemohu jako vedlejší efekt pominout ani fakt, že vláda v září zrušila daň z prodeje nemovitostí. 
 
Kdy se to začne zlepšovat?  Asi až v okamžiku, kdy premiér nebo jeho rodina koupí k Čapímu hnízdu další hotel, to bude zřejmě signál, že se s hotelnictvím odrážíme ode dna.
 
A tak skončím slovy Jefraima Abramowitze z našeho posledního zoomu. „Čeká tě rok, kdy budeš muset být smart a to nejmenší, co můžeš udělat, je troufnout si na to. A mimochodem, už jsi zkusil někdy chucpe?“, řekl mi. 
 
Čeká nás rok, na který budeme potřebovat mít pod čepicí. Smart cooking, smart staffing, smart selling.  
 
Děkuji všem, kteří si spolu s námi troufají současnou situaci změnit a přeji všem troufalý vstup do roku 2021.  

​- Milan Pavelka