Vést hotel na Zanzibaru, to je jako nepřetržitě tančit. Nesmíš přestat. Můžeš upadnout, ale musíš se zvednout a zase tančit.

Adélu jsem uváděl do světa hotelnictví docela netradičně – prostě jsme si dali kafe ve fitku. No a druhý den letěla do Afriky dělat ředitelku resortu, který jsem pomáhal dokončit, otevřít a rozběhnout. Byla to pečlivě vybraná sázka, ale ne na zkušenosti, spíš na mindset. Protože na Zanzibaru nevyhrává člověk s nejlepší praxí v hotelnictví, ale ten, kdo se nebojí improvizovat, hledat cesty tam, kde jiní vidí slepé uličky, a přijmout fakt, že plánování je tu spíš iluze než realita.

Kompetenční model? Mindset nadšeného, odolného a empatického dobrodruha se sklony k hotelnictví, řekl bych.

Resort jsme otevřeli se skvělou partou nadšených amatérů v roce 2016 a Adéla přišla na konci roku 2018. Měla v plánu zůstat dva roky. Zůstala šest a stále tančí – jak říká o svém stylu řízení. Nejenže resort dál roste, ale postupně si podmanila i místní komunitu a naučila se balancovat mezi evropským smyslem pro výkon a zanzibarským „pole pole“.

Jak vypadá její pracovní den, jak zvládá výzvy řízení hotelu v exotickém prostředí a jaké osobní oběti musela podstoupit? To vše se dozvíte v následujícím rozhovoru.

1. Jaké byly tvé první kroky, když jsi převzala roli ředitelky resortu? Jak ses připravovala na tuto roli?

Jak dobře víš, tak jsem žádné velké zkušenosti v hotelnictví neměla, takže upřímně má největší příprava spočívala v tom, že jsem v Česku snědla, co se dalo a obešla každou párty, protože jsem měla v hlavě pocit, že už se nikdy dobře nenajím a budu se 2 roky (to byl můj prvotní plán) bavit pouze s hosty na hotelu a kolegy v práci. Vyslechla jsem si nějaké rady od lidí, co už na Zanzibaru pracovali – mezi to patřilo, ať ukážu hned na začátku “kdo jsem” a určitě si sama nenosím kufry a tašku a nechám nosit a všechno dělat své kolegy. Touto radou jsem se opravdu neřídila, to není můj styl a nikdy nebude.

A mé první kroky po příjezdu do resortu bylo pozorovat. Pozorovat, jak to celé funguje, jak jsou zavedené procesy, co se mi líbí a co ne..v hlavě si vymýšlet nápady na zlepšení, optimalizaci. Myslím, že není šikovné přijet na nové místo a hned všechno shodit a kritizovat a předvádět se, protože člověk nikdy na první pohled neví, jaký k tomu byl důvod a jestli se třeba předtím nezkusilo jinak a nefungovalo. A taky má každý jiný vkus.

Resort “mi byl předán” během tří týdnů, takže jsem si psala poznámky o všem, co se dalo a myslím, že až tak po roce jsem trošku pochopila, jak se věcí mají.

2. Nikdy nezapomenu na tvůj výrok, vedení hotelu je pro mě tanec, nikdy nesmím přestat tančit. Jaké jsou hlavní rozdíly v podnikání na Zanzibaru, ostrově s muslimskou většinou, ve srovnání s tím, co jsi byla zvyklá z předchozích zkušeností?

To pořád platí a pořád tančím. Často je to čardáš, málokdy dojde na ploužák..

Jsem ráda, že už netančím jako na začátku sama, ale už na to mám parťáky.

Hlavním rozdílem v podnikání mezi Evropou a Zanzibarem je, že zde na Zanzibaru se žije přítomností a to ovlivňuje i toto spektrum. A taky je tu velká hrdost v sebe sama a v to co dělají. V Evropě stále řešíme, co bude za měsíc, za týden, co když nezareaguji tomuto klientovi hned, přijdu o něj..je nátlak na výkon. Příkladem může být, že když jsme čekali na nabídku od jednoho dodavatele poměrně dlouhou dobu, tak jsem napsala trošku výhrůžný e-mail říkající, že pokud nebudeme mít nabídku “na stole” do týdne, tak si najdeme jiného dodavatel – z Česka jsem byla zvyklá, že bych nabídku měla na stole do 20 minut a ještě s omluvou, tady na Zanzibaru mi přišla odpověď, že takto s nimi nikdo mluvit nebude a nechtějí s námi spolupracovat. Jen pro upřesnění jednalo se o byznys, který by dodavatel přinesl desítky tisíc dolarů měsíčně. To mi hodně otevřelo oči.

3. Mohla bys popsat, jak vypadá tvůj typický pracovní den v resortu? Jaké jsou tvé denní priority a rutiny?

Na tuhle otázku se mě už někdo jednou ptal a já vlastně nedokázala odpověděť, tady totiž každý den vypadá stejně a jinak zároveň.

U nás na resertu je to spíš mikromagement a spousta věcí řešíme denně přes Whatsapp a Whatsappové skupiny, věřím, že pro někoho to musí znít jako nesmysl, ale prostě často nestačí někomu něco říct, ale když se to napíše někam, tak se to o to víc pravděpodobně povede udělat. Takže můj pracovní den začíná tím, že vstanu poměrně brzo ráno a už během ranního cvičení rozešlu pár zpráv s nápady, co mě napadly přes noc a co jsem objevila po procházce po hotelu (snažím se to omezovat, ale nedá mi to kolikrát), v 8 ráno jsem v kanceláři, kde vydám peníze na denní operaci (peníze pro řidiče, dodavatele atp), během snídaně pozdravím hosty a pak skáču na e-maily a roztáčí se kolotoč nezvaných návštěv od vlády a plánu, jak zvelebovat hotel – pan majitel hotelu rád posouvá vše dopředu, tak máme plánů vic než dost. Mezitím vím, že moji kolegové z managementu se postarají o hosty, údržbu hotelu a FB.

4. Jak odpočíváš a regeneruješ své síly po náročných dnech? Máš nějaké specifické rituály nebo aktivity, které ti pomáhají udržet rovnováhu?

Mně osobně pomáhá hodně sport, moje mamka si myslí, že jsem bláznivá a sportuji kvůli “honbě za postavou”, já si u toho ale nejvíc vyčistím hlavu. Novým rituálem se teď stala i ranní 30 minutová procházka před prací, kdy nechám i telefon doma. Když by o mě někdo mluvil, tak nevím, jestli by někdy zvolil slovo “rovnováha”, žádný specifický rituál nemám, ráda bych se naučila “někdy vypnout”, ale já mám ráda věci pod kontrolou a víceméně práce je pro mě koníčkem.

5. Odkud čerpáš inspiraci pro inovace a změny v resortu? Jsou nějaké konkrétní zdroje nebo zkušenosti, které ti pomáhají v tvém kreativním procesu?

Od konkurence a na dovolené. Moji aktivitou ve dni volna je vícemeně navštěvování okolních hotelů a take, když jsem na dovolené, tak se ráda inspiruji, ráda jím, takže vždycky přivezu z dovolené nápady. Máme i s panem majitelem takový nepsaný zvyk, že když je on na dovolené, tak mi posílá z hotelů, co se mu líbí a co naopak ne. A nebudu lhát, že nám občas taky nepomůže google a AI. Ráda se inspiruji, ale my tu nemáme tolik možností, tak si pak vše tak nějak musíme přizpůspobit k obrazu svému nebo si vytvořit.

6. Jaký druh vztahu máš s místní komunitou? Jak resort spolupracuje nebo podporuje místní obyvatele a jejich podnikání?

Tohle je trošku běh na dlouhou trať. Náš resort se nachází v malé vesničce, kde bych řekla, že půlka je na naší straně a půlka by s námi ráda stále trochu “bojovala”. Každopádně aktuálně jsme vesnici postavili dva obchudky, aby mohli nabízet místní produkty, naši zahradníci a řidiči jsou přímo z této vesnice a máme novou aktivitu “Mamas of Africa”, kdy naši hosté mohou navštívit maminky a ochutnat místní stravu a dokonce si s nimi vytvořit místní typický chléb zvaný “chapati”. Jinak máme takový malý charitativní project Better Together, kdy společně s našimi hosty vybíráme každý měsíc finance a hmotné dary na daný project nebo člověka a podporujeme trénink absolventů po škole – aktuálně máme v našem týmu 7 “trainee”, což jsou absolventi po škole, kteří se u nás tři měsíce zaučují a pokud s nimi budeme spokojení, tak jim na konci dame certifikát a nebo nabídneme práci.

Vloni jsme měli Eye Day díky optice Policar z České republiky – byli tak hodní, že nám věnovali dioptrické brýle a my jsme pozvali očaře, který měřil a rozdával místní komunitě. Aktuálně máme další várků brýlí na cestě.

7. Jaké jsou klíčové vlastnosti nebo dovednosti, které hledáš u svých zaměstnanců v resortu?

Když mám přijímací pohovor, tak většinou všechny překvapím, protože je tu zvykem, že mi donesou stoh životopisů, certifikátů (viz. výše) a doporučení, já na to ale nekoukám a dávám na svůj vlastní pocit a na to, jak se mnou člověk komunikuje. I po zkušenosti z nabírání lidí z Česka vím, že “papír snese všechno” a realita pak může být jiná. Ráda si vždycky toho daného zaměstnance třeba týden vyzkouším a pak se rozhodneme. Z vlastností nejvíc vyžaduji loajálnost a upřímnost/otevřenost – každý se může zmýlit, každý chybuje, ale pokud mi někdo bude něco tajit nebo mě neinformuje, tak nejsem schopná pomoct. Mám taky ráda, když vidím, že moji kolegová chápou, proč tam jsme a když máme společné cíle a hodnoty.

8. Jakým způsobem řídíš a motivuješ svůj tým?

Na Zanzibaru se mi osvědčil styl “cukr a bič”. Jak jsem již výše zmiňovala, místní jsou velmi hrdí, tak se mi ještě nikdy nevyplatila žádná velká přísnost, ale v případě, že potřebuji někoho za něco vyčinit, tak se nikdy nerozcházíme ve špatné náladě a celou debatu na závěr zakončíme vtipem či pochvalou za něco jiného.

9. Jak jsi se přizpůsobila kulturním rozdílům a jaké strategie používáš k zajištění, že resort respektuje místní zvyky a tradice?

Zanzibar je kouzelný v tom, že tu slaví všechny možné tradice a svátky a myslím si, že je to místo, které má nejvíc státních svátků a volna v roce. Je tu státní svátek, když je Ramadhan, Vánoce, Velikonoce, možná i na výročí Sametové Revoluce.. Každopádně nejvýznamnější svátkem je tu Ramadhán, tak po tu dobu vždycky změníme režim a kolegové mohou domů dřív, aby mohli být večer včas při západu slunce se svými rodinami.

10. Jaké environmentální výzvy jsi čelila při provozování resortu na Zanzibaru a jaké kroky jsi podnikla k minimalizaci dopadu na lokální ekosystém?

Sběr odpadu na Zanzibaru je bohužel absolutně nezorganizovaný a o třídení odpadu není skoro možná řeč. Každopádně se snažíme omezovat co nejvíce plast, tak u nás hosté dostanou vodu ve skleněných lahvích a aktuálně se snažíme odlehčít místnímu elektrickému připojení, které je přetížené, tím, že máme nainstalované solární panely.

11. Jak zajišťuješ, aby hosté resortu zažili jedinečný a nezapomenutelný pobyt? Máš nějaké zvláštní služby nebo nabídky, které resort odlišují od konkurence?

Ráda bych si myslela, že je z našeho resort cítit přátelskost a lidskost, snažíme se, aby se u nás hosté cítili jako doma a že nic není problem. Hosté si mohou během pobytu užít soukromé kino na mole, vyrazit do našeho externího baru na pláž, ochutnat svahilskou snídani a místní kořeněnou kávu a čaj, a další.

12. Jaké máš plány pro budoucí rozvoj nebo rozšíření resortu? Existují konkrétní cíle nebo projekty, na kterých aktuálně pracuješ, vím, že se vám s investorem povedlo vybudovat molo a lagunu, z Instagramu znám fitko a vím, že na střechách je fotovoltaika, co dalšího chystáte?

Vidím, že máš přehled. Nejnovější téměř dokončený projekt je fotovoltaika z které máme radost, jelikož vláda, se ze dne na den rozhodla zdražit elektriku od 30-50%, takže nás to kolik nezasáhlo. Záměrně říkám, že je to téměř dokončený projekt, protože nás to samozřejmě vede k rozšíření panelů, které chceme řešit co nejdříve. Z laguny máme radost, trvalo nám dlouho získat licenci, aktuálně plánujeme na jaro její vylepšování. A ohledně planů do budoucnosti, v loňském roce se přikoupil pozemek vedle, kde plánujeme hotel rozšiřovat a dostavit typy pokojů, které si myslíme, že nám aktuálně chybí + venkovní posilovnu, malou farmičku s kořením a masajské hřiště pro děti. Posilovna, co jsi viděl je můj osobní projekt, který jsme si otevřeli s mým přítelem a dalším párem.

13. Jak jsi řešila nějaké nečekané krize nebo problémy, které se vyskytly během tvého působení na Zanzibaru?

Člověk je tu nucen dost často improvizovat, i když tu jsem 6 let a byla jsem přítomna spoustě situací, tak se pořád stane, že mě něco překvapí. Musím tu brát všechno s nadhledem, možná i s lehkým humorem. Věci se tu často vymykají selskému rozumu a na to, co jsme zvyklí třeba v Evropě. Na druhou stranu si tu člověk může s každou situací “hrát”, vyjednávat, posouvat limity. Určitě jsem se ale musela naučit být trošku “chladná”, protože tu často musím řešit situace, že kolega má nemocné dítě nebo hůř.., že mě kolega, kterému jsem věřila okrádá, útoky na zvířata a tak.

14. Jaké marketingové strategie se ukázaly jako nejúčinnější pro přilákání nových hostů do tvého resortu?

Dle mého názoru je náš resort tak trochu specifický, že na něj není žádný vzorec. Nemyslím si, že na naše klienty funguje Instagram nebo web, nejvíc klientů máme “na doporučení od známých” a to same přes booking – hosté k nám jezdí, protože četli tu a tamtu recenzi. Velmi dobře nám funguje přímá komunikace s cestovkami a klienty a to, že jsme otevření a nehrajeme si na to, co nejsme, můžeme naopak klienty jen příjemně překvapit.

15. Jak komunikuješ a spolupracuješ s investorem? Jaké mají požadavky nebo očekávání?

Dovolím si říct, že se z nás za těch pár let stali parťáci a jsme vlastně v každodenním kontaktu. Můžu se zeptat kdykoliv na radu a naopak je vítáno, když se mi něco nelíbí a otevřeme diskuzi a společně najdeme řešení. Je super pracovat pro někoho, kdo rád tvoří, do všeho dává srdce a neřeší pouze čísla. Pozornost pana majitele je směřována hlavně na údržbu resortu a aby vypadal stále jako nový a věřím, že to je tu vidět.

16. Jaké osobní oběti jsi musela přijmout, aby jsi dosáhla úspěchu ve své pozici a jak se s těmito výzvami vypořádáváš?

Přišla jsem o soukromí, žiju na hotelu, takže všichni ví, kdy jím, co jím, kdy je mi zle, kdy a kdy není, kdy jsem si dala o skleničku navíc a tak dale.. A vlastně jsem téměř 24 hodin k dispozici, ale to jsem si asi udělala sama, ale bohužel si právě myslím, že díky tomu se nám daří a věci jsou alespoň v rámci možností nějak pod kontrolou.

17. Jsou nějaké osobnosti ve světě hospitality, které tě zvlášť inspirují nebo ovlivnily tvou kariéru? Teda pochopitelně kromě Chrise Hemswortha?

Hm, to je možná nakonec nejtěžší otázka, sedím tu a přemýšlím, kdo je mi vzorem. Přemyšlím koho tak sleduju nejvíc, ale uplně asi nemám konkrétní osobu.

Hodně mi jsou vlastně blizcí lidé ze sportu, co se nevzdávají, nefňukají, makají. Nejvíc mě vždycky namotivuje vzpomínka na moji babičku, která mi do pamatníčku napsala, že není ostuda upadnout, ostuda ne nepokusit se vstát.

18. Jaké formy uznání ovlivňují tvůj přístup k práci?

Snad to nebude číst pan majitel, i když on to určitě ví. Nerada to říkám, ale nejvíc mě motivuje, když mi někdo řekne, že to šlo líp, nedocení mě nebo, že něco nefunguje, nepůjde. Tak mám hned v hlavě “tak počkej, já Ti ukážu”

Když se s Adélou bavím o její práci, vždycky mě fascinuje, jak přirozeně se dokázala vymanit z přesně mnou nalajnovaných postupů a vytvořit si vlastní styl řízení. Na Zanzibaru se totiž nikdy nehraje podle standardních pravidel ta jsou dobrá jen pro začátek, ale teprve pak se ukáže – a právě v tom je jeho kouzlo. Toho Zanzibaru, ne procesu ovšem.

Znám majitele resortu a vím, že jeho standardy nejsou o kompromisu. Očekává špičkovou úroveň a dlouhodobou udržitelnost, ale zároveň dává volnost lidem, kteří umí přemýšlet v souvislostech a hledat řešení tam, kde jiní vidí jen překážky.

Adéla pro mě není jenom nějaká ředitelka hotelu. Je to někdo, kdo si na místě, kde mnoho lidí vydrží jen krátce, dokázal vybudovat domov. Naučila se pracovat s mentalitou místních, vyvažovat evropské a africké přístupy k řízení, a hlavně se nenechat semlít tlakem každodenních improvizací. A co ji motivuje nejvíc? Ne pochvaly, ale spíš výzvy – když někdo řekne, že něco nepůjde. Pak se v ní zapne ta vnitřní soutěživost: „Tak počkej, já ti ukážu.“

Rád vzpomínám na dobu, kdy jsme resort otevírali, protože atmosféra ve firmě byla plná energie, nápadů a kreativity. A přes všechny výzvy a překážky mám pocit, že ten tvůrčí duch tam s Adélou zůstal. Možná právě proto resort stále roste a přitahuje hosty, kteří hledají něco víc než jen luxusní ubytování – chtějí zažít kus toho dobrodružství, které je tu cítit na každém kroku.

MP