na konci tunelu

Proč my, (neschopní blbečci), potřebujeme světlo na konci tunelu

Sedm dlouhých měsíců, den za dnem, pomáháme řešit hoteliérům
a restauratérům současnou krizi. Hoteliéři a restauratéři nám volají, abychom jim pomohli.

Cestujeme po regionech a podporujeme lidi, kteří svými živnostmi
a nedotovaným podnikáním vybudovali prosperitu této země. 

Co hoteliér nebo restauratér, to podobný příběh. Za poslední měsíce jich jsou stovky. Pomáháme jim se strategiemi, jejichž cílem je přežít a stabilizovat jejich podniky. 

Resetujeme a restartujeme od základu jejich byznys model. Hledáme řešení, která nevyvolávají další náklady. Je to vyčerpávající pro nás i pro ně. 
​
Denně se setkáváme s pracovitými lidmi, jejichž nepřetržité úsilí přežít, je obdivuhodné. Jejich ochota obětovat peníze, čas a veškerou energii
na záchranu hotelu, cestovky, restaurace či kavárny, je úctyhodná. 

Poznáváme odvážné vizionáře, snílky, schopné živnostníky, kteří mění svět svou prací. Nahlížíme i do těch nejcitlivějších míst jejich podnikání. 

Často se dotkneme souvislostí s jejich osobními životy a uvědomujeme si tíhu a odpovědnost každého jejich rozhodnutí, které ovlivňuje osudy desítek dalších lidí - servírek, kuchařů, číšníků, recepčních, pokojských, průvodců, operátorů, masérů a dalšího personálu. A zároveň jejich dětí, manželů, manželek, rodičů nebo partnerů. 

Tito lidé jsou vystavení permanentnímu stresu, bez jediné chvíle úlevy. Jsou zranitelní, často vyčerpaní, někteří jsou na dně svých sil. 

Mají minimální, nebo žádné příjmy na straně jedné a náklady a finanční povinnosti na straně druhé.  Nespoléhají se na nikoho než sami na sebe. 
Jsou mezi nimi provozovatelé nezávislých hotelů i malých řetězců, restaurací, kaváren, cateringových firem, které vznikly jako živnosti, vydupané z ničeho. 

Restauratéři a hoteliéři, kteří udávají směr, ctí řemeslo, získávají mezinárodní ocenění. 

A teď prožívají extrémně těžké chvíle. 

S cílem to všechno zvládnout vyčerpali rezervní zdroje, požádali svou banku o úvěr, dali do zástavy svůj dům, byli nuceni učinit kroky,
o kterých někdo, kdo nevytváří žádnou hodnotu a celý život žije
z veřejných rozpočtů, do kterých všichni platíme, nemá tušení.

Jako podnikatel i jako občan bych i od socialistického prezidenta namísto urážky přivítal morální podporu, nebo, v horším případě, alespoň neúčastné mlčení. Podnikatelé už dávno vypnuli svá ega, protože se nechtějí nechat rozčílit a nechat sebou manipulovat. 

A víte proč? 

Na samém počátku každého podnikání je záměr. Můžeme mu říkat touha, vize, poslání. Je jím nápad, jak vyrovnat nesoulad mezi poptávkou a nabídkou, jak vytvořit novou službu, jak vyplnit mezeru na trhu a z nápadu se tak stává plán. 

Když máte odvahu, zvednete se a jdete plán realizovat. 
K odvaze a odpovědnosti potřebujete tvůrčí myšlení, díky kterému vytváříte novou hodnotu. 

Přesně to ti odvážní lidé dokážou dělat každý den, od pondělí do neděle. Více, či méně úspěšná realizace záměru je vždycky novou příležitostí pro další lidi. 

A přesně tak vzniká byznys. Prostředí pro dodavatele, pro personál. Nová pracovní místa, další nové služby. 

Přivádějí do měst a regionů návštěvníky, kteří tam utrácejí peníze. Chtějí-li to dokázat, musí zdolávat překážky, čelit nepřízni, protože žádné dlouhodobě udržitelné podnikání nejde samo. 

Veškeré zdroje a sílu musí soustředit na svůj cíl, jako by šli v tunelu. Nechtějí-li ztratit směr a výkon, potřebují vidět i v těch nejtěžších situacích světlo na konci. 

Bod, ke kterému upínají své síly. Bod, na který myslí v okamžicích, ve kterých by to jiní vzdali. Protože nemají sílu se dívat nalevo ani napravo, potřebují vidět cíl, ke kterému směřují s vědomím, že k němu vlastně ani nikdy nedojdou. 

Všichni podnikatelé vědí, že žádná hodnota nevzniká z planého mudrování dezorientovaných politiků v izolaci. 

Podnikatelé v pohostinství potřebují pomoc. Pomozme jim podporou. Třeba tím, že u nich uděláme přímou rezervaci, jim pomůžeme, aniž by nás to stálo o korunu navíc. Tím, že zajdeme na jídlo do restaurace, využijeme jejich rozvážky, tím pomůžeme zase rozhýbat trh pohostinství. 

Ano, nepochybně to některé podniky nepřežijí a někteří lidé asi přijdou o živobytí.  To je samočistící funkce každé krize. 
​
Ale každý z nás má právo usilovat o štěstí. Každé právo zahrnuje povinnost, každá příležitost závazek, každý majetek zodpovědnost.

​Stát nedluží nikomu živobytí, ale dluží každému člověku možnost důstojně si na něj vydělat. 

Dopřejme hoteliérům a restauratérům trochu světla na cestě tunelem.